Očkování je nejúčinnějším preventivním opatřením, jehož základním principem je zabránit rozvoji mnoha infekčních nemocí, ohrožujících na prvním místě děti, ale i dospělé jedince. Bez jakékoliv nadsázky se dá říci, že očkování ročně zachrání životy několika milionů lidí. Chrání před vážnými infekčními nemocemi, z nichž některé mohou být i dnes smrtelné či mohou zanechat na dítěti i dospělých trvalé zdravotní následky.
Očkování povzbuzuje lidský imunitní systém k vytvoření obranných látek (protilátek) v těle očkovaného.
V očkovací látce je látka zvaná (antigen), která pochází z původního infekčního mikroorganizmu (viru či bakterie).
Antigen neboli očkovací látku lze podat ústy nebo injekčně.
Očkováním, neboli podáním antigenu, se do těla dostává vakcína, která obsahuje oslabené nebo mrtvé zárodky nemoci, proti které je očkování prováděno. Zárodky přinutí lidský organismus, aby si vytvořil ochranné protilátky proti očkované nemoci, s tím rozdílem, že očkovaný ve skutečnosti neonemocní. Tato skutečnost pak má za následek, že i v případě následného setkání těla očkovaného s infekcí, způsobenou týmiž viry nebo bakteriemi, dokáží tyto protilátky viry a bakterie rozeznat a spolu s dalšími složkami imunitního systému je i zničit.
Při očkování nechráníme jen jedince, ale celou populaci. Jen díky očkování, některá onemocnění končící těžkými následky, mnohdy smrtí, se již v populaci nevyskytují, což ale neznamená, že je možné očkování přerušit, protože při ohlédnutí do historie, přerušení očkování proti některé z nemocí, mělo za následek větší počet nemocných touto chorobou.
Cílem očkování je úplné vymýcení daného onemocnění. Teprve při nezaznamenání žádného případu nemoci po dobu několika let, lze s očkováním skončit. Tento případ zatím nastal pouze u pravých neštovic.
Účel očkování mnohonásobně převažuje jeho rizika, která jsou pak ještě víc zanedbatelná ve srovnání s riziky při prodělání infekčního onemocnění u neočkovaného jedince.
Obecně platí, že odpověď imunitního systému nastupuje za několik týdnů, a proto odolnost organismu nenastává okamžitě po podání vakcíny. Většinu očkovacích látek je nutné podat několikrát, než se vytvoří dlouhodobá ochrana. Například u dětí, které dostali jenom jednu nebo dvě dávky očkovací látky proti záškrtu - tetanu - černému kašli, jsou proti těmto nemocím chráněné jen částečně a mohou tedy onemocnět v případě styku s těmito nemocemi, ale jejich nemocnění má pak většinou už jen mírnější průběh.
Většinou ochranný efekt očkovacích látek netrvá celý život. Některé vakcíny chrání jen několik měsíců, jiné 5 let, ale jsou i vakcíny s účinností více než 30 let. Pak je však většinou nutné podání další dávky.
Dnes již očkovací látky podléhají před schválením velmi přísnými klinickými testy. Jednotlivé kroky při výrobě jsou přesně kontrolovány a procházejí důkladnou kontrolou kvality. Hotové výrobní jednotky (šarže) jsou ještě přezkoušeny nezávislými státními orgány a teprve poté mohou být uvolněny do prodeje jen ty, které jsou nezávadnými výrobky. I přesto, že očkovací látky, patří mezi léčiva a účinné léky mohou mít i nežádoucí účinky.
V rámci klinických studií (n = 18 168) patřily většinou nejčastěji k nežádoucím účinkům bolesti v místě vpichu očkovací látky, horečka nad 38 °C, podrážděnost, ospalost, neklidný spánek, snížená chuť k jídlu, kožní vyrážka, zvracení a průjem.
Rizika se mohou vyskytnout vždy a u všech typů očkovacích látek. Důvodem se může stát přecitlivělost na některou složku očkovací látky.