Hepatitida neboli hepatitis je zánětlivé onemocnění jater a to především virového původu. Občas je hepatitida chybně označována jako žloutenka, což je ve skutečnosti jen symptom, kterým hepatitida může, ale také nemusí být doprovázena.
Hepatitidou se označuje zánět jater, který může být infekčního původu stejně jako vlivy neinfekčními.
Žloutenkou označujeme stav, kdy se dostává barvivo bilirubin do kůže a způsobuje její žluté zabarvení.
Jedna třetina infekčních hepatitid je však doprovázena právě příznaky žloutenky a tak je nutné vždy vycházet z kontextu.
Infekcí napadajících játra je celá řada, jen některé však mají patologický vliv na organismus. Dnes je obecně uznáváno 5 druhů infekčních hepatitid A, B, C, D, E. Občas mluví i o hepatitidě G, která je však lidskému organismu neškodná a v tomto případě je sice člověk hostitelem tohoto viru, ale nedochází u něj k zánětu jaterní tkáně. Právě vir hepatitidy G objevený v roce 1996, podle dosavadních poznatků, dokonce brzdí rozvoj infekce HIV.
Nejčastěji se s označením hepatitida setkáme v případě zánětu jater vyvolaného viry. Hepatitida však může být způsobena celou řadou mikroorganismů, stejně jako může být součástí některých vnitřních chorob. K zánětu jater, kterým hepatitida je, však může dojít také užívání drog, alkoholu a jiných škodlivých látek, či některých léků. Nejčastěji se však s označením hepatitida setkáme v případě zánětu jater vyvolaného viry.
Hepatitida může probíhat ve formě akutní nebo chronické. Akutní forma je charakteristická náhlým začátkem s výraznými obtížemi, ale většinou po dvou měsících ustává a jen vzácně vede k selhání funkce jater. Chronická hepatitida nejčastěji vznikne přechodem z akutního onemocnění. Hlavním rizikem je u ní vznik vleklého onemocnění poškozujícího játra a velmi často způsobuje nebezpečné komplikace.
Onemocnění jater na sebe většinou upozorní celou řadou různých příznaků. Některé příznaky můžete pozorovat od začátku onemocnění a to i při jeho mírném průběhu. Jsou však i příznaky, které jsou známkou až pokročilého onemocnění a již těžkého poškození jater. Záleží však také na typu hepatitidy, protože třeba u hepatitidy C poznáte počátek onemocnění jen velmi těžko. Především pozor v případě absence žloutenky u onemocnění jater, kdy nejsou ukazatelé nijak typičtí. Právě při absenci žloutenky většinou původ obtíží dlouho uniká. Nejlépe je v případě podezření na hepatitidu přímo kontaktovat svého lékaře a nechat se podrobně vyšetřit.
Akutní zánět jater se velmi často projevuje jako běžná chřipka. Objevuje se zvýšená teplota, bolest kloubů a svalů, nevolnost, nechutenství či zvracení a neurčitá bolest břicha doprovázená průjmy. Jedná se však o nenápadné příznaky, které většinou po krátké době odezní. Pozdějším znakem již rozvinutého onemocnění může v některých případech být žloutenka, což však není pravidlem. Může se také stát, že příznaky hepatitidy nemusí být typické.
Obecně se dá říct, že hepatitidy se léčí jen těžko.
U akutní fáze je hlavní podmínkou léčby dodržování přísné diety a úplné vyvarování se alkoholu a přepálených tuků. Velkou podporou je při léčbě i konzumace vitamínů, flavobionu, lipovitanu a odvaru z ostropeřce mariánského.
U chronické fáze se mimo přísné diety a vitamínů používá i léčba interferonem aplikovaným podkožně, často v kombinaci s ribavirinem podávaným perorálně.
Hepatitida typu A Hepatitida typu B Hepatitida typu C Hepatitida typu D Hepatitida typu E Chřipka Klíšťová encefalitida Laringitida Lymská borelióza Meningitida Mononukleóza Plané neštovice Pneumokok Rakovina děložního čípku Salmonelóza Tetanus Vzteklina