Alergie by se zjednodušeně dala vyjádřit, jako porucha nebo také nemoc imunitního systému. Zdravý imunitní systém totiž dokáže rozpoznat nebezpečí, mezi které patří např. bakterie, viry a nádorové buňky a pak zahájit imunitní reakci, kdežto narušený (nemocný) imunitní systém vnímá jako nebezpečí i látky neškodné pro organismus. Jinak se dá také říct, že alergie je přehnaná, někdy až nepřiměřená reakce imunitního systému na různé látky (tzv. alergeny), se kterými člověk běžně a většinou i nevyhnutelně musí setkat ve svém okolí.
Slovo "alergie" poprvé v roce 1906 použili lékaři Clemens von Pirquet a Béla Schick. Právě oni totiž jako první zaznamenali, že někteří z jejich pacientů vykazují přehnané reakce na běžně neškodné látky. Název "alergie" pak vychází z řeckých slov allos (jiný či změněný stav) a ergon (práce, reakce).
Alergeny nazýváme látky, které vyvolávají u lidí s alergií obranné reakce, ale přitom u zdravích jedincům nijak neškodí. Mezi nejčastější vnější alergeny patří pyl, prach, plísně a peří. Alergenem je i zvířecí srst, roztoči, chemikálie jak v potravinách či kosmetice, tak i v pracích a čistících prostředcích. Mezi alergeny však patří i látky, které se dostávají dovnitř našeho organismu, jako jsou léky a potraviny. Mezi nejčastější potravinové alergeny patří mléko, jahody, rajčata, citrusové plody, ale i pšenice, sója, vajíčka.
Bohužel zatím nejsou příčiny vzniku alergie úplně jasné. Jak už však bylo uvedeno, alergie vznikají především v důsledku poruchy imunitního systému organismu, kdy organismus člověka vyhodnotí určité látky (alergeny) stejně, jako by šlo o nebezpečné infekční činitele.
Spekuluje se, že příčinou pro vnik alergie a nárůst alergiků má na svědomí životní prostředí, nevhodné potraviny, která jsou plné konzervačních a umělých látek. Na růstu a vzniku alergií se však podílí podle všeho i fakt, že užíváme již v brzkém věku mnoho léků a organismus zatěžujeme přemírou očkování.
Výskytem alergií jsou nejvíce ohroženy děti, které k nim získávají dispozice od rodičů. V okamžiku, kdy jeden z rodičů je alergik, dítě má ihned 30% pravděpodobnost, že se u něj alergie vyskytne, jakmile však jsou alergici oba rodiče pravděpodobnost vzrůstá na 60%. Pro vznik alergie u dítěte však stačí, když je alergik v rodině a nemusí se jednat přímo o rodiče.
Alergické příznaky jsou různé a mohou se od sebe hodně lišit. Velmi záleží, na jakou látku vlastně organismus reaguje. Reakce jsou odlišné na potravinové alergeny a alergeny působící na organismus zvnějšku. Hodně záleží i na době, po kterou byl organismu alergenu vystaven.
Mezi všeobecné příznaky však patří - ucpaný nos, rýma, kýchání, dýchací potíže, zánět středního ucha, svědění očí, slzení, svědění pokožky, pálení kůže, puchýře, otoky, kožní vyrážka (kopřivka či ekzém), bolesti hlavy, bolesti břicha, průjmy, zvracení, horečka, únava.
Mezi životu nebezpečné příznaky alergie patří otok jazyka nebo hrtanu, v takovém případě musí být poskytnuta ihned lékařská péče.
Alergické reakce dělíme na tyto základní typy:
Dříve než se začne s léčením alergie je nutné co nejpřesněji identifikovat alergeny, které alergickou reakci v organismu způsobují. Testy upřesňující alergeny jsou testy kožní a slizniční. Kožní test se provádí vpravováním testovaných látek do kůže, kdy se alergická reakce dostaví do několika minut. Tato metoda je trochu bolestivější. Slizniční test probíhá vpravováním testovaných látek do sliznic. U tohoto testu se výsledek dostaví později, je pracnější a patří k němu i hospitalizace v nemocnici. Tento test se nepoužívá u menších dětí.
Samotná léčba je pak prováděna dvěma postupy, které se prolínají a jeden bez druhého by neměl velké úspěchy. Jako první je důležité odstranit alergeny ze svého okolí či potravy. Druhým neboli následným krokem je podávání léků, které snižují stupeň vlivu alergie. Není od věci se zajímat o tzv. podpůrnou léčbu, která zahrnuje nemedikamentózní postupy, čímž jsou pobyty u moře, v lázních, akupunktura, aj.
Alergie lze rozdělovat podle několika kritérií, jen záleží, o jaké dělení nás v daném okamžiku zajímá, zda je to typ alergie, typ alergické reakce či typů alergenů.
Podle typu alergické reakce, lze alergie rozdělit na čtyři základní typy, které se rozlišují podle toho, které z protilátek a imunitních buněk se podílí na ochraně organismu. Mezi nejčastější typy patří typ 1 - 3.